Arabský otazník Powell uznal svůj omyl. Mezi čtyřma očima se mi dokonce omluvil (respektive se o to pokusil) a ukázal mi jednu zajímavou zprávu od svého arabského kontaktu. Šlo o to, že žoldáci hodlali dezertovat z jedné arabské základny. My jsme ji pak mohli obsadit s tím, že zbylá posádka měla klást již jen velmi slabý odpor. Celé by to pak vypadalo, že ti dezertéři ve skutečnosti zahynuli při hrdinné obraně. Nevím, co jim za to Powell nabídl, ale nabízela se tu jedinečná příležitost. Museli jsme to risknout… Na Powellův rozkaz jsem vybral dvanáct nejlepších vojáků a vyrazil směrem k arabské základně. Jeli jsme několik dní. Když jsme se konečně přiblížili na dohled, poslal jsem několik mužů na průzkum. Rádiem jsem dal signál dezertérům. Zanedlouho byli průzkumníci svědkem zavraždění hlídky základny. Ozvalo se písknutí a poté jsme už jen vyčkali, až se všichni zrádci vypaří z tábora. Vypadalo to dobře. Spustil jsem akci. Odpor byl skutečně malý. V podstatě jen civilní personál. Jedinou hrozbu představovala severní obranná věž disponující rotačním kulometem (I). Nemělo smysl na ni útočit pouhou pěchotou. Raději jsme poničili skladiště tak, abychom přerušili dodávku proudu. Věž to vyřadilo z provozu, takže jsme se mohli bezpečně zbavit i její osádky. Dělníci zatím obsadili a znovu zprovoznili to poničené skladiště a poté opravili i onu téměř zničenou věž. Základna tedy padla do našich rukou. Čekal nás ale mnohem těžší úkol. Měli jsme dobýt i zbývající dvě arabské základny, které se nacházely v této oblasti. Frank se nabídl k průzkumu. Upozornil jsem ho, že to bude velmi nebezpečné. Nezdálo se, že by se nějak bál, spíš naopak. Důrazně jsem ho ale požádal o maximální opatrnost. Po jeho odchodu jsme se pustili do práce. Nejdříve dělníci uvedli do provozu budovy. Radar byl umístěn na vršek pahorku na severozápadní straně základny. Několik dělníků jsem poslal sbírat zaslaný materiál - ostatní v laboratoři vylepšovali technologie v základním a zbraňovém výzkumu. Frank se vrátil z průzkumu a přinesl bližší informace o sousedních základnách. Vypadalo to, že jejich dobytí si vyžádá mnohem více úsilí a možná i značné ztráty. Po dokončení výzkumu jsem poslal dva nejschopnější mechaniky do vozidel, které tu zbyly po Arabech. Další dva muži se samopalem hlídali radar a zbytek vyfasoval v kasárnách minomety. Neuplynulo moc času a ze severní příjezdové cesty zaútočilo několik arabských vozidel. Některá k našemu úžasu zjevně řídili opičáci, jimž z lebek vedlo množství drátů. Poněkud nás ten pohled zamrazil. Jejich trápení jsme rychle ukončili. Náhle se z lesa vynořilo několik dalších opic. Nevěřil jsem svým očím - jejich těla byla doslova obalena válečky dynamitu! Zamířili k našemu radaru. Okamžitě jsem dal rozkaz k palbě, než se dostanou blíž. Se znechucením jsme viděli, jak je mohutné výbuchy roztrhaly v gejzírech krve na cucky. Hrůzná ukázka zneužití naprosto nevinných tvorů k vojenským účelům. Po skončení boje jsme ošetřili raněné. Mechanici dostali za úkol zjistit, zda vůbec dokážeme něco vyrobit v arabské továrně. Naštěstí nebyl problém použít některé čistě arabské technologie. Vyrobili jsme dělo a plamenomet - oboje na polopásovém podvozku se siberitovým motorem. Dva vojáky jsem poslal do věží, aby chránili brod u továrny. Na můj rozkaz nasedli nejschopnější mechanici do vyrobených vozidel. Pěší doprovod utvořili minometčíci a jeden schopný vědec. Vybaven samopalem jsem vyrazil hned za řidiči, ostatní uzavírali skupinu. Našim cílem byla severozápadní arabská základna. Po severní cestě jsme za chvíli dorazili až k úbočí, které se rozprostíralo po její levé straně. Cesta sice vedla dál přímo k základně, ale podle Franka byla pravděpodobně zaminována. Naštěstí hned na začátku úbočí vedla stezka sjízdná i pro naše polopásová vozidla. Jakmile jsme všichni byli nahoře, rozhodl jsem, že odtud budeme postupovat dál až k nepřátelské základně. Bylo tu sice málo místa na manévrování, ale zato Arabové nebudou mít výškovou převahu. Nejprve jsme celkem bez problémů zničili předsunuté hlídky v podobě několika vojáků a dvou vozidel. O něco dál jsme již narazili na dvě obranné věže a dva vojáky s minomety. Zde se ukázala výhoda našich minometčíků, kteří byli schopni zasáhnout cíl (tzv. útok na místo), i když se nacházel mimo dohled. Jakmile jsme tedy zjistili přibližnou polohu cíle, mohli je ostřelovat z bezpečné vzdálenosti. Takto jsme po zlikvidování obrany začali ničit továrnu, načež se ukázalo, že Arabové pro nás ještě mají přichystané nějaké to překvapení. Znenadání na nás totiž vyjelo vozidlo, které v blízkosti našich jednotek explodovalo. A určitě to nebyla žádná porucha. Později jsme zjistili, že je Arabové označují jako samohybné bomby. Nějakým zázrakem nikdo nezemřel, ale někteří utrpěli těžká zranění a jedno naše vozidlo bylo silně poškozeno. Já vyvázl lehce - jen pohmožděná ruka a pár hlubších škrábanců. Včas jsme naštěstí zahlédli několik opic kamikadze - tak jsme jim začali říkat od toho útoku na naši základnu. Až na jednu jsme je bezpečně zneškodnili. Ta přeživší vybuchla v blízkosti našeho druhého vozidla a zcela ho zničila. Řidiče se povedlo vyprostit a zachránit. Zničit zbylou obranu už nebylo bohudíky tak těžké. Po obsazení základny jsme ve skladišti (II) našli jakýsi artefakt ze stejného materiálu jako byl EON. Vědce to bude určitě velmi zajímat. Já bych jenom chtěl vědět, kde ho ti Arabové vzali... Z úvah mě vytrhlo zachycené rádiové vysílání od jakéhosi arabského elektroinženýra. Nabízel mi dálkový přístup k bezpečnostním kamerám hlídajících okolí zbývající nepřátelské základny. Vzhledem k tomu, že její dobytí bude zřejmě velmi těžké, jsem nabídkou rád přijal. Navíc za to chtěl jen jeden náklaďák. Naložili jsme artefakt a vrátili se zpět do první základny. Během naší nepřítomnosti se arabové několikrát pokoušeli dostat přes brod, ale naši dva vojáci (bezpečně ukryti ve věžích) je pokaždé smetli. Požadovaný prázdný náklaďák doprovázený několika nově vyrobenými vozidly s dělem vyrazil k místu, které určil ten elektroinženýr (III). Po cestě je přepadlo několik arabských vozidel, útok byl naštěstí úspěšně odražen. Možná to celé nakonec byla jen léčka. Dle předchozích rádiových pokynů byl náklaďák zanechán na místě určení a všem ostatním jednotkám byl nařízen okamžitý návrat na základnu. Asi za šest minut se znovu ozval onen "`arabský přítel". A splnil, co slíbil. Díky kamerám jsem nyní měl jedinečnou možnost prostudovat nepřátelskou obranu a zjistit nejslabší místo pro útok. Po chvíli uvažování mi bylo jasné, že budeme muset zaútočit z jihu. Tam měli Arabové několik řídících věží. Pravděpodobně šlo o obdobu naší kontrolní rádiové věže. Pokud se nám je povede zničit, vyřadíme z provozu podstatnou část obrany. Bohužel kvůli hustému pásmu stromů se budeme muset obejít bez vozidel. Všichni jsme vzali minomety a spolu s jedním vědcem vyrazili do útoku. Po vyřazení řídících věží nás překvapila arabská posila, která přijela ze západu. Díky výškové převaze jsme ji ale zničili tak rychle, že se ani nestačila dostat přes brod. To byl myslím vcelku názorný příklad, jak bychom dopadli my, kdybychom zaútočili z této strany. Zničit zbývající obranu bylo již překvapivě lehké. Po vyhození skladiště do vzduchu jsem s neskrývanou radostí ohlásil splnění mise.

Úvod 1. mise 2. mise 3. mise 4. mise 5. mise 6. mise 7. mise 8. mise 9. mise 10. mise 11. mise Rozhodnutí 12. mise 13. mise 14. mise 15. mise