Hon na lišku Někde nedaleko v horách ruští vědci zřejmě usilovně pracovali na vývoji siberitové bomby. Moje jednotka tomu měla zabránit. Podle zpravodajců můžeme čekat jen minimální obranu. Jakmile jsme se ale v oné oblasti pokusili překročit řeku, zaútočili na nás bazukéři. Někdo z výzvědné služby to evidentně pěkně zvoral… Nařídil jsem okamžitý ústup. Informoval jsem Powella a požádal o posily. Poslal jsem jedno vozidlo, ať zkusí najít bezpečné místo pro překročení řeky. Po chvíli řidič přijel zpět. Na západním konci cesty byl prý další brod a žádné Rusy tam neviděl. Konečně přijela část posil. Než dorazí zbytek, postavíme základnu. Nebylo tady sice žádné ropné ložisko, ale kousek nad místem, kam dorazily posily, objevil jeden vědec zdroj siberitu. Když dorazil zbytek posil, byly už postavena kasárna, laboratoř a siberitový důl. Neslyšeli jsme žádný varovný zvuk motorů, takže nás náhlý útok několika ruských tanků zastihl téměř nepřipravené. Nebýt těch posil od Powella, asi by to nedopadlo dobře. Všem nám ale vrtalo hlavou, odkud se tu proboha ty tanky tak náhle vzaly? Přitom jejich motory během boje vydávaly rámus jako obvykle. Vyhlásil jsem maximální obezřetnost. Bylo totiž velmi pravděpodobné, že na nás zkusí znovu útočit. Laboratoř jsme přestavěli na siberitovou a optoelektronickou. Jako prozatímní zdroj energie pro výzkum nám posloužila naftová elektrárna. Nějakou ropu jsme měli ještě skladem. Než vědci stačili vyzkoumat siberitovou energii, objevilo se arabské vozidlo. Pamatujete ještě na toho arabského muže v Pozdravu z budoucnosti?Tehdy jsem ho nechal jít se zvláštním pocitem, že ho nevidím naposledy. Tak právě tenhle chlápek z toho vozidla vystoupil. Představil se jako Kurt Schmidt s tím, že on a jeho druhové už nebojují za šejky, ale za ty, co zaplatí nejvíc. Zrovna teď prý dostali džob od rusáků. Takže mazanej Kurt mi nabídl tzv. "výhodnou obchodní nabídku" - když nabídnu víc, nechá nás na pokoji. Dokonce nám byl ochoten za "speciální cenu" pomoci proti jeho momentálním zaměstnavatelům. Pěknej had. Ta speciální cena byla vysoká, ale já souhlasil. Vždycky je pak můžu poslat napřed a zbytečně tak neriskovat životy mých lidí… Ihned jsem arabským dělníkům přikázal postavit laboratoř. Jakmile vědci vyvinuli minomety, postavili žoldáci kasárna, kde jsem pak mohl těmito zbraněmi vybavit své muže. Mezitím jsme dokončili výzkum siberitových technologií a postavili dvě siberitové elektrárny. Od Powella k nám ještě dorazily náklaďáky plné cenného materiálu. Zhruba v tu chvíli na nás znovu znenadání zaútočily ruské tanky. Tentokrát jsme už byli připraveni. Vyvstala otázka, zda Rusové nezačali používat nějaký druh omezené teleportace. Poslal jsem několik vozidel jako předsunuté hlídky. Tak jsme zjistili, že se ruské tanky opravdu materializují v hájku, který rostl v těsné blízkosti naší základny. Postavili jsme ještě zbraňovou laboratoř, abychom vylepšením technologií zdokonalili naše vozidla. Vzhledem k tomu, že nám Arabové zajistili minomety a vědci z optoelektronického výzkumu zbraně pro ostřelovače, byla výroba nových vozidel mrháním času. Určil jsem dvě skupiny po sedmi lidech plus jeden schopný vědec. První tvořili ostřelovači a druhou minometčíci. Zbytek (čtyři schopné řidiče) jsem nechal hlídat ve vozidlech základnu. Já sám jsem vedl první skupinu, druhou Andy. Přešli jsme druhý brod, ale dál cestu hlídalo několik tanků. Naši vycvičení snajpři jejich řidiče za podpory minometčíků bez problémů sejmuli. Abychom se dostali k ruské základně, museli jsme překročit úzký kamenný oblouk nad řekou. Vozidla by tudy ani neprojela. Zaslechli jsme sílící zvuk motoru. Z úzké soutěsky nám naproti vyjel tank a za ním hned další! Díky tomu, že se do soutěsky vešel vždy jen jeden, bez problémů jsme je postupně zničili. Na jejím konci bylo už možné spatřit ruskou základnu. Zahlédli jsme také nějakou neznámou stavbu. Zbytek obrany jsme už lehce přemohli a základna byla naše. Vědci zjistili, že ta podivná stavba představuje zřejmě jakési teleportační zařízení. Pokusně jsem tam po chvíli dohadování poslal jednoho Araba. Okamžitě za hlasitých výbojů elektřiny zmizel. Asi bylo po něm. Za chvíli se ale ohlásil rádiem a potvrdil, že se ocitl v tom hájku u naší základny. Záhada nenadálých útoků byla tedy vyřešena. Protože jsme tu ale nenašli nic ani vzdáleně připomínající laboratoř, vydali jsme se druhou cestou na východ. Ušli jsme pár metrů, když jsme zahlédli pahorek, který téměř celý pokrývalo zpomalovací pole. Poslal jsem muže na průzkum. Za chvíli se vrátil. Laboratoř byla samozřejmě na tom kopci. Rusové ale očividně nepočítali s tím, že jim zničíme předsunutou základnu, takže z této strany nebyla laboratoř vůbec chráněna. Zato z druhé až moc. Navíc kdybychom šli po cestě dál, museli bychom se nejdříve vypořádat s bazukery, kteří na nás zaútočili u prvního brodu. Sledovali jsme tedy západní okraj kopce až k jeho nejsevernější části. Odtud se na něj dalo vylézt. Nejdříve jsem tam poslal skupinku minometčíku a vzápětí i snajpry. Laboratoř stála kousek od nás. Dal jsem minometčíkům rozkaz k palbě. Jakmile začala laboratoř hořet, začali se z ní hrnout zmatení a vystrašení vědci. Na můj povel je ostřelovači všechny bez milosti zabili. Po ohledání mrtvol jsme u jednoho vědce našli zápisky z výzkumu a jakousi zmínku o nějakém hlavním ložisku siberitu. Vsadím se, že Powell a naši vědci budou určitě radostí bez sebe!

Úvod 1. mise 2. mise 3. mise 4. mise 5. mise 6. mise 7. mise 8. mise 9. mise 10. mise 11. mise Rozhodnutí 12. mise 13. mise 14. mise 15. mise