Nejstarší studená válka Nyní jsme na okraji pouště měli ve vší tajnosti vyrobit a vyzkoušet siberitovou bombu. Powell s dobře ozbrojenou jednotkou zatím bude pátrat po hlavním ložisku siberitu. Základnu jsme postavili na velkém prostranství na jihu mezi ložiskem siberitu a ropy (viz fotografie - druhé ložisko na úbočí kopce jsem se rozhodl kvůli jeho nevýhodné poloze nevyužít). Místo pro opevnění (kasárna a jeden bunkr) jsem zvolil na severovýchodě od velkoskladu. Vědci v laboratoři začali vylepšovat základní technologie, zatímco zbytek lidí (mimo asi dvou minometčíků, které jsem zanechal na stráži v bunkrech) stavěl ropnou věž a siberitový důl. Brzy se ozval Powell se špatnou zprávou - nějak se o nás dozvěděla legie. Zanedlouho měl také v naší těsné blízkosti projíždět nějaký významný velitel jménem Gorkij (z tzv. Aliance, což byli americko-ruští odpadlíci) Měli jsme mu zabránit projet. K tomu jsem určil čtyři vozidla s dvojitým dělem a jako řidiče vybral schopné vojáky (snajpry a minometčíky). Přijet měl po cestě ze severu, takže na něj na vhodném místě (I) počká přepadová skupina. Za chvíli řidiči ohlásili úspěch - Gorkij je už minulost. Po návratu na základnu pomohli při stavbě dvou naftových elektráren. Mohli jsme sice postavit elektrárny i na siberit, ale značné množství ještě budeme potřebovat pro vývoj a výrobu siberitové bomby, takže s ním raději budeme šetřit. Jakmile byla hotova první elektrárna, vyvinuli vědci v optoelektronické laboratoři laserové zaměřovače. Náhle jsme zaslechli vzdálený zvuk, který rychle sílil - zřejmě se k nám blíží legie! Ihned jsem poslal vojáky do kasáren. Právě včas, aby mohli odrazit útok několika arabských vozidel. Získali jsme dvě téměř nepoškozená vozidla tím, že snajpři sejmuli jejich řidiče. Když se další útočníci neobjevili, začali vědci ve zbraňové laboratoři zkoumat raketovou technologii. Přibližně v té době také zjistili, že to druhé siberitové ložisko je kontaminováno a jeho rozklad způsobil silné radioaktivní zamoření v jeho blízkosti. Nadevší pochybnost k tomu nedošlo samovolně, takže jsem okamžitě poslal jednoho snajpra k ostraze našeho siberitového dolu. Podezření se brzy potvrdilo - jakýsi arabský vědec se snažil přiblížit k dolu, kde na něj již číhal náš ostřelovač. Ostatní vojáci zatím stavěli dílnu kvůli možnosti opravovat poškozená vozidla. Následoval další neúspěšný arabský útok. Tentokrát již byl silnější. Po dokončení raketové technologie jsme postavili další laboratoř a zmodernizovali ji na siberitovou, kde vědci provedli výzkum motoru a poté konečně mohli bádat v oblasti štěpení siberitu. Zanedlouho následoval další útok. Opět s větší intenzitou. Konečně Stevenson oznámil, že můžeme začít s konstrukcí siberitové rakety. Arabové se sice mezitím neobjevili, ale nejspíš nás chtěli jen ukolébat. Stihli jsme sotva postavit továrnu, když na nás zaútočili. I tentokrát jsme je ale odrazili. Dokončili jsme stavbu siberitového, raketového a pásového přístavku a jali se vyrábět vozidlo se siberitovou raketou. Tuto skutečnost jsem nahlásil generálu Powellovi, který mi oznámil, že nám pošle posily. Krátce po jejich příjezdu na nás znovu Arabové podnikli útok, s pomocí posil jsme je však zlikvidovali do jednoho. Konečně za napjatého očekávání přihlížejících vyjelo vozidlo se siberitovou raketou z továrny. Pohled na tuto ultimátní zbraň způsobil stísněný pocit u všech přítomných včetně mě. Dokončení tohoto projektu jsem ihned oznámil generálovi. V jeho hlase jsem zaslechl špatně skrývané vzrušení a nedočkavost. Nařídil, abychom provedli pokusný výbuch s tím, že na udané pozici (II) máme nejdříve postavit velkosklad a kasárna. Vědci mi navrhli, aby se místo výbuchu monitorovalo radarem (III). Jakmile mechanici po dokončení patřičného přístavku vyrobili radarové vozidlo, nechal jsem naložit jeden náklaďák siberitem a druhý stavebním materiálem, zformoval konvoj a opustil se všemi základnu. Vyrazili jsme na určenou pozici. Přesně dle mého očekávání nás napadlo několik arabských vozidel. Obranu konvoje ale neprorazily. Po příjezdu na cílové místo jsme vybudovali obě požadované budovy a přistavili radar na vrcholek nedalekého kopce. Vše bylo připraveno. Nařídil jsem okamžitou evakuaci personálu. Pro jistotu jsem v bezpečné vzdálenosti (IV) vybudoval skladiště se siberitovou laboratoří (kvůli měřením), kde jsme plni mrazivého očekávání sledovali odpočet...3..2..1.. Raketa byla odpálena. Asi za tři vteřiny následovala mohutná exploze doprovázená silnou tlakovou vlnou.. Chvíli jsme měli strach, že výbuch zasáhne i nás, naštěstí se tak ale nestalo. Celý průběh exploze se podařilo pomocí techniky zaznamenat, proto mě šokoval Stevensův požadavek. Osobně chtěl změřit úroveň radiace a vzít nějaké vzorky. Přestože jsem s tím zásadně nesouhlasil, Stevenson byl pevně rozhodnut. Dohodl jsem se s ním však na kompromisu a poslal jiného vědce. Hugh byl pro Powella totiž stále příliš cenný, než abych mu dovolil hazardovat se životem. Vrátivší se vědec byl okamžitě podroben dekontaminaci a důkladné lékařské prohlídce. Jakmile byly vzorky zanalyzovány v siberitové laboratoři (návrat na původní základnu jsem nepovažoval za moudrý), podal jsem podrobné hlášení Powellovi.

Úvod 1. mise 2. mise 3. mise 4. mise 5. mise 6. mise 7. mise 8. mise 9. mise 10. mise 11. mise Rozhodnutí 12. mise 13. mise 14. mise 15. mise