Křest ohněm Z hlavní základny Alfa, kde jsem byl povýšen velitelem amerických ozbrojených sil gen. Ronem Harrisonem (stali jsme se docela dobrými přáteli, což se ovšem nedá říci o veliteli Alfy - plk.Powellovi) na kapitána, jsem měl sám ještě dnes odjet na základnu Gama. Čekal mne tam další důležitý úkol. Těšil jsem se, protože po mnohadenním nicnedělání na Alfě jsem začal příliš myslet na Joan... Po příjezdu jsem nad Gamou převzal velení od por. Jeffa Browna. Ten mi mezitím sdělil, že jižně nedaleko od nás, postavili Rusové svou základnu a lze očekávat, že se brzy pokusí získat naše ropná naleziště. A rozhodně to nebude diplomatickým způsobem. Po prohlídce ropné věže mě zkontaktoval gen. Harrison. Informoval mě, že Rusové postavili na jihozápadě předsunutou základnu a brzy tedy můžeme očekávat jejich útok. Přislíbil mi posily, které ovšem nedorazí hned, takže zatím musím vydržet s tím, co mám. Okamžitě jsem tedy začal vydávat rozkazy. Nejdříve jsem nechal postavit zbrojnici a laboratoř. Dva dělníky jsem poslal podívat se po nějakém materiálu v severní části oblasti, kde zatím nepřítel neoperoval. Ostatní personál jsem nechal zkoumat všechny dostupné technologie. Po dokončení výzkumu jsem přestavěl laboratoř na zbraňovou, postavil naftovou elektrárnu a nechal vyvinout technologii pro rotační kulomet. Po sehnání nezbytného materiálu jsem uskutečnil přestavbu dílny na továrnu. Během toho jsem poslal několik mužů do zbrojnice a vybavil je samopaly. Právě včas, aby snadno zneškodnili první útok několika ruských vojáků. Po dostavbě továrny mohli mechanici konečně začít vyrábět první vozidla s rotačním kulometem, středním kolovým podvozkem a (po nepříliš dobrých zkušenostech se solárním pohonem) nově vyvinutým spalovacím motorem. Během jejich výroby, kdy mnoho lidí muselo průběžně shánět chybějící materiál, se ozval velitel slíbené posily - por. Lucy Donaldsonová. Nejkratší cestu do naší oblasti jí ale blokovali Rusové, takže se k nám jen tak hned nedostane. Mezitím jsme pokračovali ve snaze vyrobit co nejvíce vozidel. Jednoho vědce jsem také poslal zjistit místo dalšího ropného ložiska pro případnou stavbu druhé ropné věže. Bylo východně poblíž naší základny, přesně jak předpokládal por. Brown. Po nějaké době se znovu ozvala por. Donaldsonová s tím, že zřejmě dorazila do naší oblasti, ale jako naschvál se ocitla v sevření mezi jižní a jihozápadní ruskou základnou. Takže nezbývalo než zaútočit na předsunuté ležení nepřítele na jihozápadu (I). Poručíku Donaldsonové jsem rozkázal zůstat zatím na kopci (II) a to tak, aby je nemohl spatřit nepřítel, který operuje v jejich bezprostřední blízkosti. Počkal jsem na vyrobení alespoň tří vozidel, jako řidiče určil nejschopnější mechaniky s rozkazem vyrazit do útoku. Nejprve zničili ruské vozidlo, které mělo naštěstí stejné parametry jako ty naše. Ruští vojáci, kteří celkem bez rozmyslu vyběhli bránit svou základnu, byli pro naše kulomety snadná kořist.Vzápětí se naše vozidla pustila do obranné věže. Jakmile hrozilo přílišné poškození některého vozidla, řidič se s ním pokaždé včas stáhl, opravil jej a opět pokračoval v útoku. Stejným způsobem byl zničen i bunkr, což byla poslední obrana této malé základny, kde Rusové těžili ropu stejně jako my. Před celkem očekávanou reakcí jižní ruské základny (v podobě několika ruských tanků a vojáků) jsem nechal všechny své jednotky stáhnout do bezpečí naší základny. S pěti vyrobenými vozidly (výroba samozřejmě neustále pokračovala) a zbrojnicí obsazenou vojáky nebyl velký problém zničit další, silnější ruský útok. Po chvíli jsem s veškerou opatrností dostal por. Donaldsonovou i s její skupinou do naší základny. Přibližně v této době se znovu ozval gen. Harrison s informací, že pro Rusy má tato oblast strategický význam a budou se jí chtít za každou cenu zmocnit. Dostal jsem za úkol tomu předejít vytlačením Rusů z této oblasti. Harrison mi přislíbil další posily. Snad budou mít více štěstí, než por. Donaldsonová. Začal jsem připravovat finální útok. Vozidla jsem nechal natankovat a opravit, vojákům ve zbrojnici přikázal maximální ostražitost. Poté jsem vyrazil se všemi vozidly směrem k ruské základně. Podle dřívějších průzkumů bylo jasné, že na náhlý a zdrcující útok nemáme dost jednotek. Navíc bychom utrpěli značné ztráty, protože nepřítel byl velmi dobře opevněn. Proto jsem dal povel, aby jedno vozidlo vyprovokovalo mobilní nepřátelské jednotky. Mimo dosah obranných věží se nám je pak podařilo zničit. Dále bylo třeba několika útoky postupně rozstřílet ruská opevnění. Důležité přitom bylo, aby se všechny jednotky soustředily vždy jen na jedno obranné postavení. Během toho jsme museli poškozená vozidla včas stahovat z boje a opravovat. Když nezůstalo ani jedno ruské opevnění funkční a většina posádky základny byla mrtvá či umírala, dal se zbytek těch ruských parchantů na útěk. To byl - alespoň pro mne - sladký moment, který znamenal naše první důležité vítězství!

Úvod 1. mise 2. mise 3. mise 4. mise 5. mise 6. mise 7. mise 8. mise 9. mise 10. mise 11. mise Rozhodnutí 12. mise 13. mise 14. mise 15. mise