Pozdrav z budoucnosti Naši vědci zásluhou schopného Denise Petersona učinili zásadní objev! V tom, jak nám byly posílány zásilky přes EON, zjistili určitou zákonitost a vyvodili z toho předpoklad, že další by se měly brzy objevit v oblasti, která byla blízko nás (Delty). Byl jediný způsob, jak ověřit toto tvrzení - co nejdříve se tam vypravit. Denis Peterson zatím na Deltě pokračoval v dalším optoelektronickém výzkumu. Zmínil jsem se už o tom, jak mě gen. Harrison varoval, že onu oblast kontrolují Rusové?Neměl jsem si začít zvykat jen na dobré zprávy… Po krátké cestě naše skupina začala stavět základnu Epsilon hned u řeky na severu. Naši průzkumníci potvrdili přítomnost ruské základny nedaleko na jihu. Alespoň že gen. Harrison poslal slíbené posily. Jenom jsem doufal, že budou početnější… Už během stavby skladiště jsme slyšeli častá hlasitá třesknutí, jak se v blízké oblasti materializovaly zásilky z budoucnosti. Takže naši vědci zřejmě měli skutečně pravdu. Ihned jsem poslal všechny opice co nejvíce jich posbírat. Nesměli se ale pouštět příliš daleko od základny a přivábit tak nechtěnou pozornost Rusů. Hned po dostavení skladiště a laboratoře, kde vědci připravili základní technologie, jsme u brodu postavili zbrojnici. Na ropném ložisku hned u skladiště jsem nechal postavit těžební věž, po dokončení následovala stavba naftové elektrárny. Ukázalo se, že hodně zásilek se objevuje na západním okraji oblasti přibližně na úrovni naší základny a občas i na druhé straně brodu. Nyní jsme se dali do stavby továrny a po dokončení základního výzkumu jsme laboratoř přestavěli na zbraňovou a optoelektronickou. Jednoho schopného vědce jsem během přestavby poslal ochočit několik divokých opic v západní části oblasti. Konečně také přišel Denis Peterson. S jeho pomocí jsme měli postavit prototypy vozidel, které by byly dálkově řízené pomocí rádiových vln. Nejdříve vědci začali pod Petersonovým vedením vyvíjet dálkové ovládání. Dělníci zatím postavili pásový a radarový přístavek.Vzhledem k tomu, že jsme měli dostatek opic na sběr materiálu, nepovažoval jsem za nutné stavět vozidla s nákladním prostorem. Navíc bychom museli postavit ještě nebojový přístavek. Vědci pomocí nové technologie s názvem `detekce materializace` objevili způsob jak lokalizovat právě se objevujivší zásilky (zvuk materializace totiž pro lidské ucho přicházel jakoby z několika směrů najednou) Po dozkoumání technologie ovládání jsme postavili řídící věž. V továrně stačí již jen změnit typ řízení a každý mechanik bude moci z radiové věže ovládat i několik vozidel současně. Když jsme stavěli řídící věž a vědci zkoumali technologii děla ve zbraňové laboratoři, zmaterializoval se náhle přímo v naší základně muž v uniformě těch neznámých útočníků, co nás napadli v Deltě. Vypadalo to, že je něčím zmaten. Chtěl jsem ho zajmout (a dozvědět se tak něco, co by ten incident v Deltě osvětlilo), jenže mířil zbraní na por. Lawsonovou a vzdát se nechtěl. Nehodlal jsme riskovat a zaručil jsem mu proto volný odchod. Našli nás Rusové! Zřejmě nějaké průzkumné bojové vozidlo. Naši vojáci ve zbrojnici se o něj postarali. Nyní jsme museli ale jednat rychle a vyrobit nějaká schopná vozidla. Přistavil jsem ještě další elektrárnu a po vynalezení děla (zbylé zbraňové technologie jsem nechal na později) jsem přesunul vědce na stavbu dělového přístavku. Poté vybraných šest lidí začalo v továrně vyrábět první dálkově ovládané vozidlo s dvojitým dělem a těžkým podvozkem. Jakmile bylo vyrobeno, poslal jsem nejlepšího mechanika do řídící věže, aby si ho vyzkoušel. Naši vojáci zatím odrazili další lehký útok. Jenže vzápětí ze západní strany přijelo několik těžkých ruských tanků. To už jsme dokončovali třetí vozidlo a s pomocí dvou vojáků ze zbrojnice jsme tanky po drsné přestřelce poškodili tak, že jsme mohli postřílet jejich řidiče (v hořícím vozidle se jim trošku špatně dýchalo) a stroje zase našimi mechaniky opravit. Další vozidla už nebylo nutné vyrábět, takže jsem poslal lidi, co neměli nic na práci, aby dodělali v laboratoři zbylý výzkum. Opičáci v doprovodu alespoň jednoho vozidla zatím sbírali materiál, co to jen šlo. Momentálně jsme prakticky všechen spotřebovali na výrobu a přitom jsme měli shromáždit určitý počet i pro ostatní základny, kde ho byl zoufalý nedostatek. Dlouho dobu byl klid. Ruksakům (tak je občas nazývali mí muži) buď docházel dech nebo se připravovali na další útok. Po tom, co naši průzkumníci zjistili, že ruská základna je velmi silně chráněna, zavrhl jsem nápad na ni zaútočit. V základně se zmaterializoval další člověk. Byla to žena. Byla zraněná a..(náhle se mi rozbušilo srdce) vypadala jako Joan. Panebože, je to Joan ! Okamžitě jsem zavolal zdravotníka. Naštěstí to nebylo vážné. Za chvíli se probrala. Překvapená stejně jako já, že vidí zrovna mě. Celá rozechvělá mi sdělila, že vojenská základna, odkud jsem se sem EONem dostal, byla napadena neznámými útočníky. A i když ji postřelili, tak prý jen ona jediná se zachránila - podařilo se jí přenést se EONem do minulosti. Zrovna sem, ke mně. To snad ani nemohla být náhoda, ale jedině osud. Nevěděl jsem, jestli ji mám litovat nebo být rád, že je se mnou. Po její další zprávě, že to bude se zásilkami a posilami ještě horší, jsem se zase vzpamatoval. Nechal jsem několik vojáků strážit zbrojnici a ostatní poslal sbírat materiál. Samozřejmě vyjma Joan, která se musela nejdříve plně uzdravit. Zanedlouho por. Lisa Lawson o Joan (prý kvůli její neschopnosti pracovat - což ale byl důsledek zranění a šoku) projevila určité pochybnosti. Usadil jsem ji s tím, že velitel jsem tady já. Zatraceně mě ale překvapilo, že ta ženská (výborný, ale na ženu příliš tvrdý voják) má vůbec nějaký city. V její námitce byla totiž cítit nepatrná, dobře ukrývaná žárlivost. Rusové nás už prakticky neotravovali a my v klidu mohli sbírat potřebný materiál. Zanedlouho se ozvali z Delty, že potřebují, abychom ještě potvrdili poslední výpočet - zásilky se totiž měly začít objevovat jen sporadicky. A měli pravdu.

Úvod 1. mise 2. mise 3. mise 4. mise 5. mise 6. mise 7. mise 8. mise 9. mise 10. mise 11. mise Rozhodnutí 12. mise 13. mise 14. mise 15. mise