Siberit ! Generál Ron Harrison svému zranění podlehl. Znamenalo to pro mě velkou a bolestivou ztrátu. Ještě před svou smrtí mě povýšil na majora. Plukovník Powell byl po smrti Harrisona zvolen jako jeho nástupce. Jakožto hlavní velitel armády se okamžitě povýšil na generála. Vojáci, kterým jsem velel, nebyli touto volbou zrovna nadšeni. Raději by jako nástupce viděli mě. Já však již volbu Powella akceptoval. Nyní jsem od Powella dostal rozkaz převzít velení nad jakýmsi dolem. Konkrétně šlo o to, že Powellovi muži dobyli ruskou základnu Ovsjenko, kde se těžil siberit pro výzkumné účely. Rusové ovšem při ústupu stačili těžní zařízení zničit a poškodit část základny. My jsme měli siberitu zoufale málo a nepřítel byl v jeho výzkumu napřed, což mohlo znamenat velkou hrozbu. Takže jsem měl obnovit a zabezpečit těžbu. Samozřejmě se dalo očekávat, že Rusové budou mít velký zájem základnu získat zpět. Dělníci z Alfy právě budovali skladiště. Informovali mě, že poslouží jako terminál, kam se bude z dolu, jenž je obklopen lesem, dopravovat siberit. Odtud se pak již bude moci snadno odvážet náklaďáky. Po dokončení terminálu si dělníci vzali materiál a šli se mnou. Základnu jsme našli bez problému o pár set metrů jižněji. Přivítal mě četař Gary Grant a předal mi velení nad základnou. I když o nějaké základně se ani moc mluvit nedalo. Stálo tu jen polorozbořené skladiště a tři bunkry. Část dělníků opravila skladiště a poškozený bunkr. Zbytek postavil laboratoř a tím jsme prakticky zastavěli celý vršek malého kopce, na kterém stála základna. Vědci zanedlouho vymysleli technologii detekce siberitu a lokalizovali jeho ložisko. Co nejdříve jsme uvedli do provozu siberitový důl a začali těžit. Jako další bylo třeba postavit ropnou věž, naftovou elektrárnu a zbrojnici (I), kterou jsme postavili na místě severozápadního bunkru (ušetřili jsme tak místo a z rozebraného bunkru získali trochu materiálu). Potřebný materiál ke stavbě jsme si museli dopravit z terminálu. Jeden vědec zatím pracoval na rozvoji základních technologií. Powell se ozval, že nám do brzy přivezou nějaký materiál, ale do té doby mu máme do terminálu dopravit 60 krystalů siberitu. Těžbu bylo potřeba nějakým způsobem urychlit. Laboratoř jsem nechal proto upravit pro siberitový výzkum, kde vědci našli řešení v podobě vylepšení siberitových technologií. Jednoho vojáka jsem zatím poslal do třetího, neobsazeného bunkru. Právě včas, aby zpozoroval nepřátelské jednotky. Rusové tento bunkr začali ostřelovat. Výbušné střely z bazuk by ho zanedlouho zničily, proto jsem na pomoc okamžitě poslal zbylé vojáky ze zbrojnice. Sotva jsme tento útok zneškodnili, zaútočilo na nás ruské vozidlo z jihu. Po jeho zničení jsme opravili poškozené bunkry. Průzkum ukazoval, že než sem dorazí další ruské jednotky, máme trochu času. Urychleně jsem nechal postavit dílnu. Až na nás zaútočí, mechanici budou muset zkusit opravit nějaká vozidla, která Rusům rozstřílíme. Pokud tedy nerozstřílí oni nás. Jakmile dílna byla hotova, poslal jsem tři dělníky, kteří byli slabší ve vojenských dovednostech, aby odnosili část siberitu pro Powella do terminalu a vzali odtamtud pro jistotu ještě nějaký material. Zbylí dělníci opravili bunkry, poté jsem je poslal do zbrojnice pro samopaly. Většinu vojáků jsem pak umístil poblíž bunkru, na který předtím Rusové útočili bazukami. Další útok zhruba stejného počtu vojáků s bazukami jsme bez potíží zlikvidovali. Ale to už se na nás z jihu valit těžce obrněný tank očividně řízený počítačem. Z dálky nás navíc začala ostřelovat pověstná ruská katuše. Naštěstí měla slabý pancíř. I tento druhý útok jsme rozdrtili a ještě k tomu ukořistili vozidlo s raketometem. Ochočili jsme také několik blízkých opic, takže už nebudeme potřebovat lidi na odnos surovin. Každý voják navíc mohl znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Očekával jsem totiž, že síla ruského náporu se bude zvyšovat. Další útok na sebe nenechal dlouho čekat. Vyvázli jsme beze ztrát a získali dvě ruská vozidla s raketometem a těžkým dělem. Vzápětí dorazily náklaďáky se slíbeným materiálem a odvezli si siberit (III). Powell bude určitě spokojený. Ve vysílačce se mi náhle ozval mužský hlas. Nepředstavil se. Lámanou angličtinou mi sdělil, že Rusové jim způsobily problémy a výměnou za minomety chtějí naftu do svých vozidel. Po chvíli uvažování jsem je varoval před jakýmkoliv úskokem a s nabídkou souhlasil. Minomety nám totiž ve výzbroji chyběly a mohly se skutečně hodit. Onen hlas spokojeně prohlásil, že k nám za chvíli dorazí. Když přijeli, měli prakticky stejné uniformy, co jsme už viděli na těch útočnících z Delty. Já osobně jsem se domníval, že jde o nějaké žoldáky. Záhadou mi ale zůstávalo, pro koho vlastně pracují a o co usilují. Ze skladu jsem jim vydal požadované množství nafty. Na oplátku mi jejich dělník postavil zbrojnici vybavenou minomety (II). Cizinci mi nabídli další obchod. Za nějaké suroviny nám jsou ochotni sdělit důležitou informaci o Rusech. Tomu, co nám poté řekli, nikdo z nás nevěřil (jak šeredně jsme se ale mýlili). Znechucen a rozzloben jsem je okamžitě vyhnal ze základny. Rusové nás ještě několikrát oblažovali svými návštěvami. Střelba z minometů na přivítanou se však vážně osvědčila. Bylo jasné (jen Rusům to zřejmě stále nedocházelo), že by museli přijít s něčím opravdu překvapivým, aby nás mohli ohrozit. Trochu nás ale zaskočili, když začali vozidly útočit na terminál (IV). Nečekali ovšem, že i tam je přivítají dva mí nejschopnější vojáci a jejich návštěvu zkrátí zhruba na deset sekund. Právě když se ozval Powell, že se k nám na výlet chystá enormní počet ruských jednotek, měli jsme natěženo dostatek siberitu. Okamžitě jsem přikázal všem svým mužům stáhnout se k terminálu, odkud nás měli evakuovat spolu s dopraveným siberitem Powellovy jednotky.

Úvod 1. mise 2. mise 3. mise 4. mise 5. mise 6. mise 7. mise 8. mise 9. mise 10. mise 11. mise Rozhodnutí 12. mise 13. mise 14. mise 15. mise